ČÁST 4
— Co po mně chtějí? — zeptal se Andrew.
Stál uprostřed pracovny a mezi prsty mačkal svůj starý dopis. Papír už byl měkký od tolika let, kdy jsem ho uchovával v obálce, ale jeho podpis zůstal ostrý.
Položil jsem telefon na stůl.
— Kupující firma našla v účetnictví převody do Meridian Workshop. Pokud jim nevysvětlím, proč záznamy chybějí v závěrečné zprávě, mohou pozastavit peníze z prodeje.
Jessica se otočila k Andrewovi.
— Říkal jsi, že je všechno vyřešené.
— Myslel jsem, že ano.
— Ty jsi nemyslel. Ty jsi doufal.
Patricia si přitiskla dlaň na krk. Kalkulačka ležela na stole jako malý černý kámen.
Rebecca si nasadila brýle.
— Musíme kupující straně předložit úplné vysvětlení. Nejen kopie dokumentů, ale i to, kdo podepsal jednotlivé příkazy.
Andrew se ke mně obrátil.
— Když to uděláš, přijdu o všechno.
— Ne. Přijdeš o to, co sis nikdy nevydělal.
— Jsem tvůj syn.
— To není účetní kategorie.
Elena tiše zavřela kovovou krabičku. Její západka cvakla a ten zvuk se mi zařezal do paměti.
— Existuje ještě jeden problém — řekla.
Rebecca zvedla oči.
— Jaký?
— Deník neobsahuje jen převody. Obsahuje také jméno člověka, který měl být svědkem podpisu ručení.
Andrew ztuhl.
— To není možné.
— Je tam jméno Samuel Price.
Rebecca položila pero.
— Samuel byl skladník. Před deseti lety zemřel.
— Ale před smrtí mi poslal dopis — řekla Elena. — Napsal, že podpis neviděl vzniknout. Andrew mu přikázal podepsat svědeckou doložku zpětně.
Patricia se prudce posadila.
— To už je směšné.
— Ne — řekla Elena. — Směšné bylo, že jste si mysleli, že všichni ostatní zapomenou.
Rebecca vstala a odešla do vedlejší místnosti. Vrátila se s úzkou dřevěnou krabicí. Poznal jsem ji. Margaret v ní uchovávala účtenky, staré klíče a drobné vzpomínky z prvních let našeho manželství.
— Margaret mi ji před smrtí předala — řekla Rebecca.
Podíval jsem se na ni.
— Cože?
— Řekla, že pokud se Andrew někdy vrátí kvůli penězům, mám ti připomenout, že nemáš rozhodovat jen podle bolesti.
Otevřela krabici. Navrchu ležel list psaný Margaretiným kulatým rukopisem.
„Williamovi. Jestli se jednou objeví, zjisti nejdřív, zda přišel jako syn, nebo jako člověk, který něco potřebuje.“
Musel jsem si sednout. Margaret věděla. Neznala všechny podrobnosti, ale věděla, že Andrewův odchod nebyl pouhou hádkou o peníze.
Andrew si dopis přečetl přes mé rameno.
— Máma o tom věděla?
— Věděla, že se něco stalo. Čekala, že se vrátíš a řekneš pravdu.
— Bál jsem se.
— A proto jsi ji nechal zemřít bez jediného slova?
Andrew zavřel oči.
Jessica si sundala snubní prsten. Položila ho vedle kalkulačky.
— Já odcházím — řekla.
Andrew se k ní otočil.
— Kam?
— Ke své sestře. Děti vezmu s sebou.
— Jessica, prosím.
— Nepros mě. Řekni mi něco, co není postavené na lži.
Dlouho se díval na podlahu. Potom řekl:
— Vzal jsem peníze z otcovy firmy. Patricia mi poradila, jak to zamaskovat. Když to začalo praskat, požádal jsem otce o další peníze, aby se vše zalepilo. Odmítl. Napsal jsem ten dopis, protože jsem chtěl, aby se cítil stejně bezmocně jako já.
Patricia vyskočila.
— Já jsem tě do ničeho nenutila!
— Řekla jsi, že bez otcova domu jsme skončili.
— A ty jsi mi věřil?
— Věřil jsem tomu, co se mi hodilo.
Z chodby se ozval zvuk kufru narážejícího do stěny. Andrew se otočil a uviděl čtyři zavazadla, která si sem přivezl jako nárok na můj život.
— Nemám kam jít — řekl.
— Máš byt — odpověděla Jessica.
— Ten je zastavený.
— Protože jsi chtěl větší dům.
Rebecca mu podala obálku.
— Nabízím vám dohodu. William nebude požadovat okamžité vrácení celé částky. Podepíšete uznání dluhu, převedete svůj podíl v Meridian Workshopu na nadaci a budete splácet z každého příjmu. Patricia se musí vzdát nároku na peníze převedené přes její firmu. Pokud odmítnete, kupující společnosti předáme všechny záznamy bez jakékoli ochrany.
Patricia zbledla.
— Nemůžete mi vzít dům.
— Nebyl financován vašimi penězi — řekla Rebecca. — Byl financován penězi, které jste přijala pod falešným účelem.
Andrew si vzal pero. Dlouho ho držel nad papírem.
— Co dostanu já?
Ta otázka mě zabolela víc než jeho příchod s kufry.
— Dostaneš možnost přestat utíkat před tím, co jsi udělal.
— To není majetek.
— Ne. Ale je to jediné, co ti ještě mohu nabídnout.
Podepsal.
Patricia odmítla. Vzala si kalkulačku, kabelku a odešla tak rychle, že podpatkem narazila do prahu. Zůstala po ní jen vůně ostrého parfému a otevřená složka na stole.
Jessica se zastavila u dveří.
— Děti se tě ptaly, proč dědeček neexistuje. Co jim mám říct?
Podíval jsem se na Andrewa.
— Řekni jim, že dědeček existoval celou dobu. Jen jejich otec mu nedovolil přijít blíž.
Andrew sklopil hlavu.
— Mohu je někdy přivést?
— Ne kvůli penězům. Ne kvůli domu. Přiveď je, až jim budeš umět říct pravdu.
Jessica přikývla a odešla.
Dopoledne jsem s Rebeccou odeslal kupující společnosti všechny doklady. Převod peněz nezrušili. Smlouva zůstala platná, ale část výtěžku byla odložena na splacení starého závazku. Nadace získala méně, než jsem plánoval. Přijal jsem to bez lítosti.
Některé účty se nedají zaplatit penězi.
Andrew se odstěhoval z domu ještě téhož dne. Nechal mi na stole svůj svazek klíčů od kanceláře Meridian Workshopu. Nebyl to dar. Byl to první konkrétní krok, který něco stál.
O týden později zazvonil telefon. Volal Andrew.
— Jsem před technickou školou — řekl.
— Proč?
— Viděl jsem oznámení o tvém učňovském programu. Chtěl jsem se zeptat, jestli můžu pomoct s opravou starých strojů. Bez placení.
Podíval jsem se na Margaretin mosazný přívěsek ve tvaru ozubeného kola. Ležel vedle dokumentů, kam jsem ho položil ráno.
— Umíš ještě pracovat rukama?
— To zjistím.
— Tak si vezmi pracovní rukavice. A žádné sliby.
— Rozumím.
Položil jsem telefon a dlouho se díval na prázdnou židli naproti sobě. Nečekal jsem návrat syna. Čekal jsem jen, že jednou přestane přicházet jako žadatel.
Večer mi Rebecca zavolala znovu.
— William, Andrew přivezl do dílny i své děti.
— Už jim řekl pravdu?
— Řekl jim, že peníze vzal. A že jsi ho nezradil.
Na druhém konci se ozval dětský hlas.
— Dědo? Tady Daniel. Našel jsem ve skladu starý lis. Má prasklé ozubené kolo.
Sevřel jsem Margaretin přívěsek v dlani.
— To kolo neopravuj sám — řekl jsem. — Zítra ti ukážu, jak se zachraňuje stroj, který někdo odepsal.
— A táta může přijít taky?
Podíval jsem se na podepsanou dohodu, na účetní knihy a na dopis, který mi třináct let ležel v zásuvce.
— Může. Ale nejdřív musí poslouchat.
Z telefonu se ozvalo tiché cvaknutí, potom Danielův smích.
A v dílně, kde kdysi začala jedna lež, se roztočilo ozubené kolo, které Margaret nikdy nepřestala držet v naději.
Missed the beginning?